Dugong indický (Dugong dugon) či jen dugong, případně moroň indický, je plachý vodní savec z řádu sirény. Je to jediný žijící zástupce čeledi dugongovití. Žije u dna v mělkých mořských zátočinách, ale stejně jako ostatní savci dýchá vzdušný kyslík. Jídelníček mají dugongové společný se všemi druhy kapustňáků, jsou to především vodní rostliny, které rozžvýkávají zrohovatělými destičkami vyrůstající z horní i dolní čelisti.
Zavalitým tělem hydrodynamického tvaru se dugong podobá kytovcům. Obvykle dosahuje délky 2,4 – 3,2 m, hmotnosti většinou menší než 200 kg. Největší jedinec údajně dosáhl délky 4,1 m a hmotnosti 980 kg. Žijí ve vodách o teplotě 20 – 36 °C v hloubce 1 – 12 m. Na pastvu vyrážejí v noci, jejich životní rytmus je synchronizován s přílivem. Jednou za 2 minuty se pravidelně vynořují pro nadechnutí. Nozdry na vrcholu hlavy uzavírají záklopky, které umožňují nadechnout se, aniž by bylo nutno vynořit celé tělo. I když jejich vnější sluchové ústrojí tvoří jen malé otvory po stranách hlavy, mají ostrý sluch. Věk moroně je možno určit z přírůstkových vrstev klů, podobných letokruhům stromu.
Pohlavní dospělosti dosahuje moroň až v 10 letech věku. Samice je březí přibližně jeden rok. Před porodem samice vyhledá mělkou mořskou pláž a rodí jedno mládě. Poté ho dopravuje na hladinu, aby se mohlo poprvé nadechnout. Při kojení mládě přidržuje u prsních bradavek. Mláďata přijímají rostlinnou potravu brzy po narození, přesto sají mateřské mléko až do 18 měsíců. Chrup mláďat tvoří 26 zubů, dospělých jen 10 zubů.
Jejich nejoblíbenější potravou jsou kořínky chaluh a mořské trávy, které vyhrabávají ze dna. Potravu vyhledávají citlivými hmatovými vousy na jeho čenichu. Dugong je poměrně plaché zvíře, a proto se ocitl v ohrožení vyhubení a v některých oblastech byl již vyhuben, např. ve Středozemním moři. Je loven domorodci, kteří se živí jeho masem.
Dugong se vyskytuje v tropických vodách Perského zálivu, u pobřeží východní Afriky, Asie, Austrálie a Nové Guinei. Až do pozdního miocénu příslušníci tohoto rodu obývali i pobřeží Atlantiku a Karibského moře, ale byli vytlačeni kapustňáky, jejichž biotop je širší a jsou schopni přijímat různorodější potravu.
Podle řeckých bájí lákaly sirény svým okouzlujícím zpěvem lodě plující okolo na mělčinu. Přitom opravdové sirény (tedy kapustňáci a dugongové), vydávají jen příležitostně jakési chrochtání. Podle jiných zdrojů jsou moroni praotci stejnojmenného druhu upíra (tedy Muroni = č. jednotné), který se pohybuje i po souši a krev saje právě svými drobnými kly.
