Záchrana potápěče v bezvědomí . . .

Záchrana potápěče pod vodou je náročná a značně riziková činnost. U rekreačních potápěčů je doporučována pouze v případě dostatečných zkušeností a po reálném vyhodnocení situace zachránce i zachraňovaného.

Postup:

1) Opatrně se přibliž a pokus se navázat kontakt pomocí dotykových signálů, dávej pozor, aby jsi nebyl napaden při panické reakcí zachraňovaného.

2) Pokud zachraňovaný nereaguje, zhodnoť situaci a zahaj záchranu, primární je dostat zachraňovaného co nejdříve bezpečně na hladinu a neohrozit svůj život.

3) Zjisti, jestli má postižený funkční inflátor a dostatečné množství vzduchu pro napuštění vzduchu do kompenzátoru. Pro výstup je vhodné použít přednostně kompenzátor zachraňovaného ( pokud se cestou, nebo na hladině odpojíte, nedojde k opětovnému potopení zachraňovaného potápěče ), svůj kompenzátor pro vynášení použij pouze při nefunkčním kompenzátoru zachraňovaného. Odhození zátěže zachraňovaného je nutné posoudit ( v případě odhození větší hmotnosti zátěže, například u suchého obleku, nebude možné účinně řídit výstupovou rychlost ).

4) Uchop zachraňovaného za vhodnou část výstroje ( např. ramení popruh ) - zůstaň ve vyváženém stavu - nevypouštěj svůj kompenzátor.

5) Přifouknutím vzduchu do kompenzátoru zachraňovaného a několika kopy ploutví zahaj výstup k hladině. Udržuj bezpečnou pozici, aby jsi v případě panické reakce zachraňovaného nebyl ohrožen - kontroluj výstupovou rychlost. V nouzové situaci stačí řídit výstupovou rychlost podle nejmenších vydechovaných bublin - to je cca 18 m/min.

6) Zvládneš-li to a bude-li to účelné, vlož automatiku do úst zachraňovaného a přidržuj ji proti vypadnutí.

7) Zakloň hlavu zachraňovaného obličejem k hladině. Záklon hlavy udržuje průchodné dýchací cesty a tím se sníží riziko barotraumatu plic z přetlaku ( úplně

vyloučit ovšem nelze ).

Po dosažení hladiny plně nafoukni kompenzátor vztlaku postiženého, můžeš odhodit zátěž a povolit ramenní popruhy. Udržuj obličej zachraňovaného nad hladinou a dofoukni i svůj kompenzátor.

9) Křikem volej o pomoc a táhni postiženého ke břehu ( k lodi ).


Varianty - Uchopit zachraňovaného je možné i zezadu pod jeho rukou (pravou) a obsluhovat jeho kompenzátor a podepírat mu hlavu ( uchopení je možné i nohama - jsou volné obě ruce ).

V případě povinné dekozastávky jsou moznosti následující:

a) napustit zachraňovanému kompenzátor a poslat ho na hladinu - tam má jistě větší šanci přežití, než-li pod vodou . . . 
b) v případě dostatečného množství vzduchu vystoupit s ním na hladinu, do 3,5 minuty zajistit jeho polohu na hladině a přivolat pomoc, poté sestoupit  do  poloviční hloubky ponoru a provést výpočet pro nouzový dekompresní vystup ( dle Buhlmann tabulek ).
 

Suchý oblek - V případě záchrany potápěče v suchém obleku je obvyklá poloha zachraňovaného s nohami směřujícími k hladině. I zde se doporučuje vynášet potápěče obličejem směrem k hladině, to znamená otočit potápěče nohamI dolů. Toto je možné stlačením nafouknutých nohou ( jednu po druhé ) pod úroveň otevřeného výpustného ventilu a po vypuštění nadbytečného vzduchu zahájit výstup pomocí kompenzátoru vztlaku. Vzduch z nohavic je možné vypustit i proříznutím, nebo prostřižením nohavic v úrovni kotníků. Při zahájení výstupu nohami vzhůru již není možné změnit polohu potápěče ani řídit výstupovou rychlost.
 

Zdroj, autor: https://www.potapecske.cz/viewtopic.php?f=52&t=1770&sid=bd77ec6b6901c3b1d8adcb3b0a9c232a