Potápěčské nemoci a první pomoc . . .
Dýchání pod vodou vyžaduje větší námahu než dýchání nad vodou, a to z těchto důvodů:
1/ při větším tlaku se hustota vdechovaného plynu zvětší,
2/ zvýšený odpor při výdechu přes automatiku,
3/ Plíce jsou mírně „tužší“ následkem zvýšeného centrálního objemu krve
a jejímu hromadění v plicích.
Proto by potápěč měl být v dobré zdravotní kondici. Není–li tomu tak, vážně ohrožuje sebe i své okolí.
Toxicita CO2
Při fyzické námaze a nedostatečné ventilaci plic se v těle hromadí oxid uhličitý – hyperkapnie. Hyperkapnie je vzestup koncentrace oxidu uhličitého v krvi. Opakem hyperkapnie je hypokapnie.
Příznaky:
1/ zvýšení dechové frekvence, dýchání se postupně stává obtížnějším,
2/ závratě,
3/ poruchy vědomí až bezvědomí.
Příčinu je možné hledat u pocitu úzkosti, strachu. Musíme dát pozor na mělké, zrychlené dýchání. V žádném případě nezadržovat dech! Těm, kteří vzduch zadržují, hrozí ztráta vědomí. Projeví se i bolestmi hlavy po ponoru. Pokud zjistíte, že se vám dýchá obtížně, zastavte, odpočiňte si a zhluboka se nadýchněte.
Hyperventilace
Hyperventilaci předchází hyperkapnie. S hyperventilací se nejčastěji setkáme u potápění na nádech. Může opět dojít až ke ztrátě vědomí.
Toxicita CO
Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin pevněji než kyslík, sníží tím schopnost hemoglobinu přepravit dostatečné množství kyslíku do tělních tkání. Tento stav se nazývá hypoxie – nedostatek kyslíku. Aby se předešlo této otravě, musí být potápěčské láhve dobře chráněny před okolním znečištěním.
Toxicita kyslíku
Projevuje se při dýchání čistého kyslíku v hloubkách větších než 6 m nebo při dýchání vzduchu hlouběji než 66 m. Příznaky jsou náhlé a nepředvídatelné, proto mohou mít katastrofální následky.
Hypertermie
Vlivem přehřátí a nedostatečného příjmu tekutin se potápěč vyčerpá a může vést až k tepelnému šoku. Pokud se tento stav neřeší, může vést až ke smrti potápěče. Potápěč musí být ochlazen a přijmout dostatek tekutin. Je tedy nutné ukončit ponor.
Hypotermie
Při špatném výběru obleku, může dojít k těmto příznakům:
Při snížení tělesné teploty o 1 °C dojde k třesu a nepohodlí, o 2 °C se mění tepelná regulace, omezí se zásobování periferií krví, následuje extrémní třes, o 3 °C – ztráta paměti, zmatek, totální dezorientace, nepravidelný srdeční a dýchací rytmus. Je nutné postiženému zajistit dostatek tepla – přikrývkami, suchým oblečením. Dávat si pozor na podání příliš horkých nápojů, to může způsobit šok.
Tonutí
Příznaky:
1/ cyanóza ( modravé až modrofialové zbarvení kůže a sliznic ),
2/ dechová zástava,
3/ pěna v ústní dutině.
Při vdechnutí tekutiny do plic dojde ke snížení kyslíku – hypoxii, po 4 – 5 minutách dojde k nevratnému porušení mozkové tkáně. Proto je velice důležité začít s umělým dýcháním co nejdříve, to znamená již na hladině. Pokud se při ponoru začnete dusit, zkuste se ovládat, zhluboka dýchat i při kašli, ale v žádném případě si nesundejte automatiku. Známe dva druhy tonutí – suché a mokré. Dochází také k různým fyziologickým změnám při tonutí v sladké vodě a v mořské vodě (při tonutí v mořské vodě se může stát, že po záchraně může dojít k tzv. sekundárnímu tonutí).
Dusíková narkóza
Dusíková narkóza nebo-li „opojení hloubkou“ se může projevit již v hloubkách okolo 30 m. Jde o velice zrádný stav. Na někoho dusíková narkóza působí euforicky na jiného depresivně. Rozsah je různý, od snížené schopnosti uvažovat přes ztrátu soudnosti až po nemožnost uplatnit mentální a motorické dovednosti. Je jedno jaký rozsah příznaků nastává, každý z nich zvyšuje riziko nehody.Neumí se správně rozhodnout v nouzové situaci, může špatně číst údaje z tabulek nebo počítače, podcenit jakékoliv jiné příznaky. Jediné co stačí v tomto stavu udělat, je vystoupnutí o pár metrů výš.
Dekompresní nemoc
Jak jsem již uvedla v kapitole 4, je třeba používat dekompresní tabulky nebo počítače. Udržovat tak citlivou rovnováhu dusíku v těle. Pokud jsou tyto praktiky porušeny, nedojde k žádoucímu odstraňování dusíku, místo toho se začnou tvořit bublinky dusíku většinou v krevním řečišti nebo v tělních tkáních. Symptomy tak závisí na poloze bublin v organismu:
Kožní forma dekompresní nemoci – mravenčení a někdy i pálení kůže, skvrny po celém těle.
Svalově – kosterní forma dekompresní nemoci – bublinky dusíku napadají velké klouby, projevuje se ostrou bolestí. Napadení centrálního nervového systému dekompresní nemocí – působí na míchu nebo mozek, projevuje se bolestí zad, která se rozšiřuje i do oblasti břicha, poté následuje „mravenčení“ v nohách, je ztížené močení a dochází k paralýze od krku nebo od pasu dolů.
Plicní forma dekompresní nemoci – akutní dechové obtíže, bolest na hrudníku a kašel. Musí dojít k okamžité rekompresní léčbě. K dušení většinou dojde při nekontrolovatelném rychlém výstupu z velké hloubky. Po bezdekompresním ponoru by se nemělo létat letadlem 12 hodin. Po více bezdekompresních ponorech by se nemělo létat 12 – 24 hodin. Po všech ponorech, kde byly provedeny povinné dekompresní zastávky, by se nemělo létat 24 – 48 hodin po posledním ponoru. Po dekompresi by se nemělo létat už nikdy, stejně jako potápět.
Barotrauma
Uvnitř lidského těla je množství vzduchem naplněných dutin, které mohou být poškozeny, není-li tlak v těchto dutinách vyrovnáván. Barotrauma může nastat v středoušní dutině, v nosní dutině, v zubu, v plicích a dýchacích cestách nebo v zažívacím traktu.
Křeče
Při dehydrataci nebo nedostatku hořčíku při stahu svalu dochází ke křeči. Při potápění jde o velice nepříjemnou záležitost. Snažíme se křeč překonat natáhnutím nohy, poté necháme sval odpočinout a pokračujeme v pomalejším tempu.
Základní pravidla první pomoci:
1. neublížit,
2. zachovat život,
3. zabránit zhoršení stavu,
4. uspíšit uzdravení.
Zhodnotit stav postiženého:
1. zajistit průchodnost dýchacích cest,
2. dýchání,
3. krevní oběh,
4. hlídat tyto funkce, zjistit úroveň vědomí,
5. vysvlečení.
Při poskytnutí první pomoci při potápění, začínáme s umělým dýcháním již na hladině, vždy při „pauze“ vdechování postupně potápěče zbavujeme výstroje, ať se pak urychlí dostání postiženého na loď či člun. Tam pokračujeme v první pomoci a vždy přivoláme lékařskou pomoc.
Při poskytování první pomoci platí:
2 vdechy a 15 stlačení – u dospělého
2 vdechy a 30 stlačení – u dítěte
Podle nových pravidel: 2 vdechy a 30 stlačení bez rozdílu.
Při vstupu na loď si vždy zkontroluji, kde se nachází lékárnička a její obsah. Kde najdu přívod kyslíku a napíšu si čísla pro přivolání lékařské pomoci i s číslem na hyperbarickou komoru. Myslím si, že tento zvyk by si měl osvojit každý potápěč, ne jen potápěč s vyšší licencí. Každý by měl být schopen poskytnout první pomoc.
Zdroj: https://is.muni.cz/th/84486/pedf_m/priloha_3.pdf